Družstevní bankovnictví

Družstevní bankovnictví ve světě

Historie spořitelních družstev sahá až do nejranějšího období 19. století. První společenství podobné spořitelnímu družstvu založili dělníci v malém anglickém městečku Rochdale v roce 1844. Skutečné spořitelní družstvo založil o něco později v roce 1849 v německém městě Flammersfeld pan Friedrich Wilhelm Raiffeisen (1818-1888), který tím nejen položil základy mohutné finanční skupině nesoucí dodnes jeho jméno, ale především odstartoval nástup spořitelních družstev po celém světě.

V sedmdesátých letech 19. století se začala myšlenka spořitelních družstev prosazovat v celé Evropě a na přelomu století proniká i za oceán, kdy v roce 1900 Alfons Desjardins zakládá první takovou instituci ve městě Levis ve státu Quebec v Kanadě. Tamní spořitelní družstvo bylo označováno jako caisse populaire - lidová pokladna - a pod tímto názvem můžeme spořitelní družstva najít v Kanadě, ale i ve Francii dodnes. Tentýž muž stál u zrodu prvního spořitelního družstva ve Spojených státech amerických (New Hampshire 1909). V Severní Americe se spořitelní družstva těšila velkému zájmu a po roce 1925, kdy si našla své pevné místo v legislativě USA, zažila výrazný vzestup.

Idea peněžního družstevnictví má za sebou více než 160 let zkušeností. Dnes po celém světě působí 49 000 družstevních záložen v 97 zemích a své služby poskytují více než 184 milionům lidí. Vývoj spořitelních družstev se nezastavil ani v Evropě. V současnosti je v Evropské asociaci družstevních bank sdruženo 4 200 družstevních bank s 65 000 pobočkami a 50 miliony členy. (zdroj: www.eurocoopbanks.coop a www.woccu.org)

Družstevní bankovnictví v České republice

Česká republika, tehdy ještě pod rouškou Rakouska-Uherska, byla přímo u zrodu této revoluční myšlenky. O rozvoj spořitelních družstev na území České republiky se zasloužil především František Cyrill Kampelík, autor tzv. Kampelíkova spisku z r. 1856, vydaného v roce 1861, o budování venkovských družstevních peněžních ústavů. Jeho návrh sice tehdy nebyl realizován, ale když se později začaly v Čechách zakládat ústavy podle návrhů Raiffeisenových, který svůj projekt zveřejnil až několik let po Kampelíkovi, byla na jeho počest spořitelní družstva nazvána kampeličkami.

Rozvoj družstevního bankovnictví pak zesílil po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918. Mezi tzv. ústavy lidového peněžnictví tehdy patřily: spořitelny, občanské a živnostenské záložny a kampeličky. Ústavy lidového peněžnictví měly lokální působnost a jejich služeb využívali převážně malí a střední podnikatelé, přičemž jejich činnost dozorovalo Ministerstvo financí. V roce 1926 dosáhl např. bilanční úhrn ústavů lidového peněžnictví úrovně 32 mld. Kč, přičemž bilanční úhrn bank tehdy činil 37 mld. Kč.

Přechod k centrálnímu řízení hospodářství po skončení 2. světové války znamenal postupné likvidování segmentu spořitelních a úvěrních družstev. V březnu roku 1948 došlo k zavedení nucených správ a v roce 1952 pak k úplnému zániku ústavů družstevního bankovnictví v Československu.

Ke znovuoživení segmentu spořitelních družstev došlo až v roce 1991. V roce 1995 byl přijat zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, který položil základy současné právní úpravy podnikání spořitelních družstev v České republice. Uvedený zákon měl bohužel vážné nedostatky, které později způsobily na peněžním trhu České republiky značné problémy. Šlo zejména o velice nízkou úroveň základního kapitálu, která činila pouze 100 000 Kč, o absenci kvalitního dozoru a regulace podnikání spořitelních družstev, často také o velice neprofesionální a nekompetentní vedení spořitelních družstev. Na sklonku 90. let došlo k masivnímu krachu spořitelních družstev a ke ztrátě důvěry veřejnosti k tomuto sektoru.

Renesanci v sektoru družstevního bankovnictví způsobilo přijetí tzv. euronovely zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech. Euronovela nabyla účinnosti dne 1. 5. 2004, kdy došlo ke vstupu České republiky do Evropské unie, a přinesla mimo jiného zvýšení minimální výše kapitálu záložen na 35 mil. Kč, postupné přenesení funkce dohledu nad spořitelními družstvy na Českou národní banku jako i zvýšení úrovně zajištění vkladů členů spořitelních družstev. Harmonizace českých právních norem s legislativou EU tak umožňuje postupné posilování důvěryhodnosti sektoru spořitelních družstev a jeho kontinuální růst.

V České republice je v současné době 16 družstevních záložen s více než 61 tisíci členy. Celková bilanční suma sektoru družstevních záložen se v průběhu první poloviny roku 2010 zvýšila o více než 28 % a dosáhla výše 22,5 mld. Kč. Také kapitál družstevního sektoru ve výši 1,8 mld. Kč na konci prvního pololetí 2010 se meziročně zvýšil o 22 %, což představovalo jeho posílení o více než 334 mil. Kč (údaje ČNB z června 2010).